Hubník a vzpomínka

Vánoce v naší rodině bývaly plné zvláštního kouzla, dětského těšení a filmových pohádek. A také plné vůní. Vanilka, ořechy, skořice, smažená ryba nebo řízek a vinná klobása. To všechno nádherně vonělo a ještě lépe chutnalo. Jedna z vůní byla ale úplně jiná, zvláštní.

Houby, česnek a koření. Maminka dělala pravidelně na Štědrý den hubník, téměř zapomenuté jídlo, původem z krkonošských hor. Měl jsem ho rád a každé Vánoce na něj vzpomínám. Od té doby jsem hubník nejedl, i když to pro mě byl jeden ze symbolů Vánoc.

Letos jsme vyklízeli dům po rodičích a já jsem si odtamtud přivezl největší poklad. Maminčinu ručně psanou knihu receptů, kde jsem našel kromě jejího štrůdlu, bábovky, mřížkového koláče a dalších vzpomínek na své dětství, i hubník.

My si ho určitě na Štědrý večer upečeme a až se u nás doma rozline známá vůně hub, česneku a koření, pošleme mamince tam nahoru tichou vzpomínku a poděkování. A pro vás jsem ho z její knihy receptů aspoň vyfotil, abyste si hubník mohli udělat také.

Krásné Vánoce!

Robert Hrubý