Jak jsem přijala ,,umělotinu“

Umělé inteligenci jsem se dosud vyhýbala. Nepoužívala jsem ji při výuce a upřímně, ani mě to nenapadlo. Ke změně přispěly dva momenty.

První – můj vnuk chtěl, aby s námi na víkend odjel i jeho kamarád, říkejme mu třeba Pepa. A Pepa se bál neznámého prostředí. Vnuk se zeptal umělé inteligence, jak by mohl Pepovi pomoci, aby s ním odjel. A mě překvapilo, jak dobře mu ,,umělotina“ poradila. A co myslíte, jak to dopadlo? Pepa s námi odjel. Protože se toto odehrálo v době, kdy jsme ,,umělotinu“ doma nepoužívali, pochopila jsem, že pro děti je tato technologie samozřejmostí.

Druhý – zúčastnila jsem se webináře Když Al tvoří realitu. A pak se začaly dít věci ☺

Ve škole jsme procvičovali popis a charakteristiku – a já jsem si přesně navolila parametry obrázku, který jsem potřebovala. Další obrázky byly zdrojem pro procvičování mluvnice. Např.: Vytvoř větu, ve které bude alespoň 5 slov + další parametry, které souvisely s procvičovanými jevy. Skutečnost, že jsem použila obrázek vytvořený umělou inteligencí, byla pro děti velmi motivující.

Zkusila jsem  následující požadavek: Vytvoř krátký a veselý příběh pro malé děti, ve kterém bude hlavní hrdinkou kobra:

Kobra Kája se jednoho dne rozhodla, že bude nejlepším pekařem v džungli. Namísto tradičního sycení se myšmi a ptáčky, začala péct kobří koláče plné barevných žabek, které chutnaly trochu... zvláštně. Když přišla na ochutnávku, všichni se divili, jak může s tak ostrými zuby míchat těsto. Její první zákazník, lenochod Lenny, byl tak nadšený, že zůstal viset na stromě nadšením vzhůru nohama. Od té doby se kobří koláče staly džungelskou specialitou, ale nikdo se nikdy nezeptal, co se stalo s těmi žabkami.