Lednové zamyšlení

Leden. Nový rok, nový měsíc a hlavně se vracíme do školky po prázdninách. Letos jsme si je užili, celých krásných 14 dní. Na dětech je 3. ledna vidět, že už se na kamarády velmi těšily. Všichni vidíme ta rozzářená očička, když začnou děti mluvit o tom, co jim donesl Ježíšek pod stromeček. Nejvíce jsou samozřejmě zmíněné hračky všeho typu. Velmi oblíbené jsou také kousky oblečení se zvířátky, ale objevují se i zubní pasty, popřípadě poníci. Ano čtete správně - i poníky jedno z našich dětí dostalo na Vánoce. Rodiče totiž vlastní farmu.

Když toto klevetění malých dětiček skončí, je na řadě otázka: „Přišel Ježíšek i do školky?“ Nestihli jsme dětem dát dárečky ještě před prázdninami, tudíž na ně Ježíšek skutečně ještě čeká ve školce, ale to se dozvědí až za malou chvilku. Ještě si v kroužku povídáme o tom, co nás čeká. Samozřejmě hračkový den. Den, kdy si děti donesou nějaký svůj dárek, co našly doma pod stromečkem. (Doufám, že holčička nepřijede do školky na poníkovi). Dalším tématem jsou pak tři králové, ale hlavně - celá školka každoročně vyrážíme ke stromu novoročních přání. Známe totiž jedno místo, kde stojí velmi starý dub. Často bývá cílem našich procházek. I tentokrát k němu zamíříme a u něj se pokusíme vymyslet, co bychom si do nového roku přáli. Ale ne pro nás, ale pro všechny okolo, pro celý svět. Co bychom chtěli a přáli si zlepšit. To všechno zapíšeme na papírová srdíčka, která děti vytvoří a ta na dub zavěsíme. Ostatní pocestní se tak mohou na tomto místě na chvíli zastavit a popřemýšlet nad slovy našich dětí.

Vracíme se zpátky na školkový koberec, kde vedle mě sedí děti a dívají se okolo po hračkách, na které se evidentně moc těšily. Uvědomuji si, že je pro ně toto povídání po tak dlouhé době, co byly doma, asi přece jen trošku dlouhé. Nevadí, budeme mít ještě čas si všechno říci. Pohrajeme si tedy a vyrážíme ven na školkovou zahrádku. A pak už nás čekají dárečky. Děti nadšené rozbalují a já zjišťuji, že se jedna holčička straní. Jdu tedy za ní a ptám se, co se děje. Odpovědí mi byly smutné oči a pusinka, která praví: „Stejně tam není nic zajímavého.“ No přeci jsme ještě nerozbalili všechny dárky. Očička zajiskří a holčička se vrací do houfu dětí. Všichni si společně užíváme krásné první školkové chvilky v novém roce. Těšíme se na to, že už třeba venku opravdu napadne sníh a bude ta pravá zima.

A jaká by ta zima měla být? No třeba i trošku popletená. Společně s vašimi dětmi ji můžete zkusit napravit a užít si legraci. Popletená zima.

Markéta Eliášová, učitelka MŠ da Vinci Dolní Břežany