Ve zpětném zrcátku
Další školní rok se dětskýma očima loučí.
S přibývajícími léty mi čas nějak rychleji utíká. A čím dál víc si uvědomuji, jak důležité je společné bytí s dětmi ve škole trávit ve vzájemné harmonii. Často si kladu otázky, proč se to či ono děje? Co děti zrcadlí? Vnímám, že ti ,,zlobiví“ jsou lakmusovým papírkem doby. Výbuchy vzteku, neochota dodržovat pravidla, agrese, pláč… to je vlastně volání o pomoc či hledání místa ve světě dospívání.
Ve zpětném zrcátku
Další školní rok se dětskýma očima loučí.
S přibývajícími léty mi čas nějak rychleji utíká. A čím dál víc si uvědomuji, jak důležité je společné bytí s dětmi ve škole trávit ve vzájemné harmonii. Často si kladu otázky, proč se to či ono děje? Co děti zrcadlí? Vnímám, že ti ,,zlobiví“ jsou lakmusovým papírkem doby. Výbuchy vzteku, neochota dodržovat pravidla, agrese, pláč… to je vlastně volání o pomoc či hledání místa ve světě dospívání.
Běžný školní den z pohledu dítěte:
45 minut nucené soustředěné práce (a běda když ne) na tématu, které přinesl někdo jiný a které dítě vůbec nemusí přijmout za svoje
dalších 45 minut – přepnout mozek – nové téma
A bude to na známku? Ne? Tak pak nemá smysl nic dělat.
Opakování – písemka – test – stres – naštvání – rezignace
Běžný školní den z mého pohledu:
Ve třídách je 25 - 30 dětí. Z toho třetina s ,,papírem“ z poradny, 1 - 2 ukrajinské děti (z poloviny bez zájmu se cokoliv naučit).
Individuální přístup – velmi bych ho dětem přála.
Známkování – nemá smysl. Několik let jsem hodnotila slovně. Vím, kolik času zabere sepsání smysluplné zpětné vazby. Vím, že je nutné se zpětné vazbě věnovat v každé vyučovací jednotce. Ve třídě 25 - 30 dětí. Letos jsem učila 99 dětí. Pokud bych každému místo známky měla psát slovní hodnocení, potřebuji jeden pracovní týden.
Přípravy na hodinu, čtení prací dětí, výuka – udělala jsem si osobní ,,inventuru“. Pracuji v průměru 10 hodin (60 minutových) denně.
Kdo může změnit podmínky pro vzdělávání dětí? Pro práci učitelů? Stát? My sami?
Krásné prázdniny, Iva